Co čeká mladé, když vstupují do dospělého života?

Jen z lásky …

 

rodina-a-dumPo internetu koluje poťouchlé moudro: „dospět bylo to nejhloupější, co jsem v životě udělal.“ A skutečně, mnoho lidí jakoby nechtělo překročit pomyslnou hranici mezi dětstvím a dospělostí. Sice je za ní čeká neomezený přístup ke sledování erotických filmů a nákup alkoholu, ale už od dětství tušíme, že nás tam čeká ještě víc závazků a povinností.

Jednou takovou povinností, před kterou nemálo mladých váhá, je založení rodiny. Právem poukazují na veškeré sociální nejistoty. Uživím rodinu, budu s to postarat se o děti, vychovávat je, zajistit jim další život? Ale hlavně, kam se s rodinou vrtnu? Bylo popsáno mnoho papíru o tom, že manželství, rodina, to je především láska, že se to dřív přehánělo, když ženich musel prokazovat svoji solventnost. Ano, ale na materiálním zajištění je ta společná domácnost závislá rovněž.

Obávám se, že kdybychom se vrátili k režimu starých časů, kdy muž musel napřed zajistit svoji existenci, teprve potom mohl uvažovat o nějaké nevěstě a dětech, asi by porodnost v naší zemi klesla ještě prudčeji, než klesala doposud.

Se spoustou věcí Vám nepomůžeme. Vystudovat nebo se vyučit, to musí každý sám. Rozumně vybrat takový obor, aby mohl doufat, že s tím sebe a svoji rodinu zajistí (a nejen mladý muž, však s rovnoprávností žen a mužů ve společnosti jde ruku v ruce i dělba povinností), to musí mladý člověk zvládnout sám. Ani pak ale nemají mladí nic jistého: seženu zaměstnání, nepřijdu o něj, dám-li se na podnikání, bude mi to vynášet? Založit rodinu je však i biologicky nutné co nejdříve. Kdyby mladí čekali, až na to budou mít, mohli by rodinu zakládat nejdříve jako důchodci. A kdo ví, jestli vůbec!

Jistě, lze si najmout byt. Ale ani to není zadarmo, navíc opět chybí jistota, jak se budou vyvíjet příjmy na straně jedné, a požadavky majitele bytu na straně druhé. A tak nejlepší nakonec je, bydlet ve vlastním. Ano, hraběcí rada k nezaplacení, může mi taková mladá rodina namítnout. Vždyť kolik mladých rodin na to u nás má. I když je jejich rodiče zajistí, málo komu to dá alespoň na byt, natož na rodinný domek.

Ale právě tady jsme Vám ku pomoci. Dům ani byt Vám nevyčarujeme, ale pomůžeme Vám jej pořídit už v době, kdy na to reálně mít nemůžete.

Tak vstupme společně do toho světa dospělých. Co nás tam čeká? Dejme tomu, že nás rodiče zajistili: například nám sjednali stavební spoření, nebo doplňkové důchodové spoření, z něhož se dá vstupem do dospělosti na základní výlohy vybrat. Nebo nám dali pozemek, případně domek, ale ten se bez zásadní přestavby a úprav obývat nedá. Jenomže, máme se rádi, chceme se vzít, přijde dítě, a co teď? Čekat, až na to bude, nemůžeme.

Teď je nutné zvážit, co už máme, a co potřebujeme. Máme jisté zajištění, ale aby se z toho dalo pořídit vlastní bydlení, potřebovali bychom mnohem víc. Strčím ruce do kapes a řeknu si, že je to všechno na nic? Anebo vezmu to, co mám, a zbytek začnu řešit? Druhá varianta je to, co charakterizuje opravdu už vyzrálou, dospělou osobnost, která nečeká, až to někdo vyřeší za ni. Ale zároveň, i ta bude potřebovat pomoc, a přesně to je to, co můžeme nabídnout.

A tak náš mladý človíček zajde na internet, najde potřebné pozemky, služby atd. Podaří se mu je koupit, sepsat smlouvy a získat potvrzení z katastru nemovitostí, podle kterých je skutečně vlastníkem daných parcel, je tudíž oprávněn na nich stavět. Už tady mu můžeme být k ruce, neboť on zkušenosti mít nemůže, my už ano. Ale čekají ho další komplikace.

Další cesta povede na stavební odbor příslušného obecního zastupitelství, kde začne řízení o stavebním povolení. S potvrzením o vlastnictví pozemku bude muset dodat i projekt.

Tak, bylo to náročné, ale máme to po kupě. Jenomže teď přijde to nejdůležitější. Láska je samozřejmě víc než peníze, ale dům z ní nepostavím, a peněz mnoho není. Že ne? Tak počkat, nějaký základ už mám od rodičů. Je to jen 15 % celkových nákladů, ale na tom se už něco postavit dá. Teď kde seženu ten zbytek? Odpověď je nasnadě – HYPOTEČNÍ ÚVĚR. No jo, ale těch je tolik, co bank. Každá se na mně bude snažit vydělat co nejvíc. Mám slušnou práci, dejme tomu vydělám 20 tisíc měsíčně, ale budu mít na uživení rodiny, a ještě platit třeba 5 tisíc měsíčně, a, hrůza! Opravdu celých 30 let! To mnohého vyděsí, a tak couvne, najme si nějaký byt, třeba 2+1, ale pak bude platit měsíčně 10 až 13 tisíc, i víc, a bude tak platit až do konce života! Není tedy hypoteční úvěr nakonec moudřejším řešením? Budu platit jen 30 let, jen 5 tisíc měsíčně, a nakonec budu vlastníkem nemovitosti já, jednou ji předám svým dětem.

Mladý člověk si vybral dobře manželku, ale zvládne to i s hypotékou? Obojí je věda, ale s tou hypotékou mu pomůžeme my, a troufám si říct, že mnohem lépe než internet. Na rozdíl od webových makléřů jsme s to vyjednávat, a to lepší úroky, než co se sjedná online. Hlavně ale sledujeme chování finančních ústavů na trhu, a nenecháme jim svého klienta na pospas. Po celou dobu trvání úvěru se o něj budeme starat, sjednáme mu průběžně i výhodná refinancování, takže za úvěr nakonec zaplatí i méně, než se čekalo. Ošetřit umíme i ledajakou nepohodu, která na mladou rodinu v průběhu života čeká – od ztráty zaměstnání až třeba po invaliditu živitele rodiny.

Tak jo, mladý člověk si troufne do toho jít. Ale pozor, neuvrtali jsme ho do dluhů? Neudělali jsme z něho dlužníka? Mít úvěr, to není dluh. Dluh by vznikl, kdyby úvěr nebyl splácen. Náš mladý člověk si nevzal úvěr neuváženě, třeba na drahou dovolenou nebo luxusní auto, nýbrž na velmi rozumný účel, jako je bydlení. Samozřejmě, to bydlení zaplatit bude jednou muset, ale nemusí čekat oněch třicet let, až bude mít peníze po kupě. To už by mu bylo asi padesát let!

Manželství a rodina by se neměli zatěžovat ničím jiným než láskou. Ale že to také něco bude stát, to ví i ten mladý, sotva dospělý člověk. Právě proto jsme tu my, abychom mu pomohli i s těmi stránkami dospělého života, na které si těžko může troufnout sám. A tak si bude moct více užívat života se svojí vlastní rodinou ve vlastním domě bez obav, jak se o to všechno postará.